Jestli jakoby bysme neměli řešit to, co si lidi myslej, anebo jestli bysme se měli snažit to dělat přístupnějc vlastně.

My jsme o tom vedli debatu u nás celkově jakoby teďka v hnutí kolem médií, o tom, do jaký míry vlastně ty akce jsou prospěšný a kdy už jsou zase kontraproduktivní.

Třeba jako že, že najednou se přilepíme k magistrále, tak věřím, že v tom méd-- v tom mediálním prostoru to vlastně bude kontraproduktivní, protože prostě máme tady z nějakýho důvodu strašně outíč-- outíčkářskou společnost.

Ale myslím si, že ten vztek funguje z různejch stran.

Eh, vztek může být, eh, pozitivní hnací prostředek k tomu počátku, eh, toho hnutí, ale může být i negativní vlastně z, z té druhé strany, eh, kdy vlastně když budeme příliš konfrontační a příliš nasraný, eh, tak tam vlastně vzniká zbytečnej boj, kterej vlastně může být jenom další kulturní válka taková, která vlastně ve výsledku ni-k ničemu nevede.

Ale zajímalo by mě, jakou s tím máte vy zkušenost a klidně i ty Kláry a jakoby jak tady to zkoušet přecházet vlastně a ne bejt nasraný na sebe zbytečně a spíš se spojovat.

Tak v našem tématu je to podle mě, eh, se to dá ukázat tím, že tam poukazujeme na ty pozitivní, eh, aspekty těch médií.

Jako že Česká televize a Český rozhlas mají spoustu much, ale mají tam spoustu pozitivních věcí a spoustu pozitivních bodů, eh, ať už jsou to prostě regionální, re-regionální studia, zahrnování menšin do zpravodo-do zpravodajství a všech tady těch věcí.