Tak jak tohle to vnímáte a jestli vnímáte, že se to trošku proměňuje? Tam je spousta jako rovin, jo.

jedna je vizuální, to je nějaká jako appearance, jo, a tu si člověk do jistý míry je daná, občas si to někdo nechá trošku upravit, jo, nějakým třeba plastikama nebo tak, nosí nějaký účest a podobně, jo, a já si myslím, že, a je to moje jako empirická zkušenost, když jsem jednal jako s vicepremiérama Japonská a tak, že jako stylizovat se, někdo fakt v tom saku chodí pořád, jo, ale stylizovat se jako do něčeho, co člověku není příjemný, je pro něj jako, je to zatěžující, kdy prostě musíte hrát nějakou hru, jo, problém je, když se vám jako ty světy prostě, kdy to nedokážete oddělovat, jo, kdy přijdete na udílení státních vyznamenání ve flízce, jo, a to se bavíme jenom o tom, jak ten člověk vypadá, ne jak jedná, co říká, nebo jaký ve skutečnosti je, A nezažil jsem za celou tu dobu svý kariéry, kromě asi jednoho jednání tady v Čechách, někde 2018, ze zástupci Korejců, kteří už tenkrát řešili možnou výstavbu jadený elektrárny, že by někdo o tom jenom jako promluvil.

Samozřejmě zapamatovatelný jako politik i mezi politiky jste, ale myslím si, že spousta lidí třeba z našeho evropského předsednictví a mý přátelé už jako v té vysoké politice v zahraničí, tak to není ten týpek s dredama.

Vědí Ivan Bartoš, který reprezentuje tohle, udělal tohle, prosadil tohle, domluvil tohle.

Ale takže v nějaký rovině to v té politice fakt nevadí, ale politici vznikají tak, že je lidé zvolí a tam to už samozřejmě nějakou roli stereotypizace hrátí může.

A není to tak, že mladí lidé volí jako lidi s dredama a starší lidé volí jako politiky v kvádru.

Já jsem dokonce zažil takový paradox, kdy já samozřejmě jsem celou dobu od roku 2017, když jsem šel do sněmovny, tak jsem měl kvádro a když chodím ven, tak mám kapsáče nebo kraťasy, nebo mám bikino, nebo mám tričko, protože stejně vrchol jako umění v fanském hodě jsou džíny a nějaký triko a mikina, že jo.

jsem byl ministrem