Otázka je, že čo tam na začiatku bolo.

Ja bych řekl, že tá rola Izraele je v celé té válce, v celém tom konfliktu naprosto, naprosto klíčová.

A to jak z jeho počátku, z jeho startu.

A už vlastně tady trošku prosakují ty informace, že třeba izraelské zpravodajské služby dodávali Spojeným státům ne úplně pravdivé informace o celé téhleté záležitosti, o situaci v Íránu a Izraelci slibovali Američanům, že při útoku na, na Írán se tamní politický režim sesype jak domeček z karet.

Nestalo se tak.

V momentě, kdy bylo vlastně uzavřeno to memorandum o porozumění mezi Spojenými státy a Íránem, tak z té izraelské strany zaznívalo, že něco takového není možné připustit, že by to byla ohromná izraelská prohra a že vlastně Izraelci udělají všechno pro to, aby tady tohleto memorandum neplatilo.

Což se vlastně okamžitě stalo v momentě, kdy začali zintenzivňovat vlastní vojenskou kampaň na jihu Libanonu, čímž pádem dali Íráncům argument, že tedy Spojené státy neplní tu svoji část dohody, to znamená, nezajišťují bezpečnost a klid a mír na celém Blízkém a Středním východě.

Čiže čo by sa podľa vás muselo stať, aby sme vyšli z tohto konfliktu alebo dosiahli nejaké prímerie, ktoré nebude trvať 3-4 týždne, ale dlhšie?

Ako sa to tam vlastne celé vyvíjalo a v čom tkvie ten kľúčový problém iránskeho jadrového programu podľa vás?

Velice, velice jednoduše, ať z toho neděláme úplně záznam na Wikipedii.

Tady je třeba říci, že Irán je signatářem smlouvy o nešíření jaderných zbraní, což je mezinárodní multilaterální smlouva, která vlastně ty signatářské země jednak zavazuje k tomu, že nebudou nebo že deklarují, že nebudou vlastníky jaderných zbraní, ale zároveň jim dává také tu možnost rozvíjet svůj vlastní jaderný program mírovou cestou.

Dokonce vlastně tím, že ta smlouva vytváří určitou míru asymetrie mezi státy, které již vlastní jaderné zbraně a těmi, které nevlastní jaderné zbraně, tak vlastníci jaderných zbraní se zavazují těm státům deklarujícím mírové využití jaderné energie nebo jádra jaderného výzkumu, tak vlastně poskytovat pomoc, součinnost, know-how.

A to je vlastně to, co se stalo v Íránu v sedmdesátých a poté také i devadesátých letech, kdy vlastně došlo k rozvoji íránského jaderného programu, energetického, výzkumného a jakéhokoliv dalšího, a to s přispěním celé řady západních firem, ať to byly firmy americké, francouzské nebo německé.

Jenomže v roce 1979 vlastně došlo k takzvané islámské revoluci v Íránu, kdy prozápadně orientovaný šáh Mohammed Reza Pahlaví byl svržen a byl zde nastolen ten režim, který je tady vlastně do dnešních dní.

Režim, který má různé teokratické, autoritářské, militaristické prvky v sobě obsažené.

Mení sa niečo na tomto? Prestanú západné mocnosti po napríklad tejto skúsenosti s Iránom skúšať takéto kroky?